Snář sebepoznání
- zvíře, které kouše nebo se snícího snaží kousnout: pudy ohrožují současnou náplň mysli a jsou největším nebezpečím pro citové prožívání současných vztahů snícího (viz jednotlivá zvířata); pro bezproblémový duchovní vývoj je dobré, když snící proti kousajícím zvířatům nepoužívá ani sílu, ani skryté (například magické) schopnosti, nejlépe je v těchto obrazech dospět k soucitu s útočícími zvířaty (pudy), vědět, že jejich útoky mají kořen ve strachu a nevědomosti, a tím se definitivně otupí ostří zvířecích zubů a jakékoliv budoucí kousnutí se stane kratičkým bezbolestným stiskem
- kousnutí od zvířete: může ve svém důsledku signalizovat žárlivost v denním vědomí, neboť žárlivost je střetem pudových personifikací v boji o „nejsladší díl dortu smyslnosti“
- kousající hmyz: takto personifikované dotěrné myšlenky nemusí mít negativní dopad, neboť po štípnutí může palčivá bolest nastartovat pozitivní změnu chování a jednání
- jídlo: vztahuje se k sexualitě, alegorie soulože, když falické zuby pronikají do nitra měkkých materiálů (do nitra ženy); sexuální charakter zesiluje kousání do masa a masných výrobků, přičemž tento obraz s sebou nese i sadomasochistické prvky vystupující z nitra (o jejich vzniku hovoří archetyp Bazální perinatální matrice)
- člověk kousající nebo se snažící kousnout v sebeobraně: probuzené zvířecí instinkty, pud sebezáchovy
- člověk kousající nebo se snažící kousnout: přes bolestivost a občas i děsivost může být kousání aktem lásky (samou láskou tě sním, touha být samou láskou sněden); těmito obrazy se do vědomí snícího dostávají skryté sadistické (kousat druhého člověka) a masochistické (být pokousán jiným člověkem) zkušenosti, jež vyplývají ze samotné psychické přirozenosti člověka (viz archetyp Bazální perinatální matrice)
- překousnout nějakou věc: alegorie překonání nějakého problému, jehož charakter plně vystihuje význam překousnutého předmětu
- dítě kousající nebo se snažící kousnout: podvědomá touha být pohlcen prvkem, jenž symbolizuje sjednocení pudových protikladných složek lidské psýché; zpočátku má snící z těchto obrazů panickou hrůzu, posléze jej prožívá jako hru, aby se nakonec dostal do prožitku jednoty na citové rovině
