*70 Kejklíř nepovstává z popela minulosti jako bájný pták Fénix*⁵² do nového života s novým vědomím, ale povstává do stejného života a nepoučen se stejným vědomím. Kejklíř je karikaturou hrdiny a nevede k transformaci člověka. Kejklíř udržuje člověka ve světě protikladů a je prostředníkem mezi vědomím a hmotou či Bohem a přírodou. Ve světě protikladů dokáže obracet dobré ve zlé a naopak. Proto archetyp „Kejklíř“ patří do světa lidí, do světa, v němž nás právě „jeho“ bláznovství v našem nevědomém podání udržuje. Nejlépe lze pochopit funkci „kejklíře“ v nevědomí v mytologických postavách severoamerických indiánů, kde se kejklíř představuje v mnoha podobách – zajíc, králík, krkavec, kojot, pavouk, sojka či mink. V těchto podobách vystupuje postava kejklíře jako čtverák i jako packal, který je obvykle zničen vlastními žerty a úskoky; končí poraněn, či dokonce mrtev, aby opět obživl. Stejně hovoří i africké mýty (bůh Ešu), australské mýty (Ungruamu, Mimi a další), tichomořské mýty (Maui) a severoevropské mýty (Loki). Více o tomto tématu v archetypu Hrdina.