Snář sebepoznání
- zejména v protikladu k horám: zemský povrch je v nevědomí obrazem duchovní cesty, když v údolí (v nížině) je plno vegetace, obrovské množství zvěře (pudy) a bohaté vztahy k přírodě i lidem (city); se stoupající výškou však klesá rozmanitost i množství flóry a fauny, takže nakonec na horských velikánech veškeré pudové síly (zvěř, rostlinstvo) a city (vztahy) ztrácejí svou moc nad snícím a ponechávají vládu pouze sněhu a ledu (duchovním principům)
- spolu s horami: tvoří protiklady, které je třeba v určité fázi duchovního vývoje sjednotit
- život je neustále měnící se kontinuum a lidský život je v nevědomí symbolizován i putováním z údolí přes vrchoviny, podhorské oblasti a náhorní plošiny k vysokohorským velikánům; ale ani zde není konečný cíl, neboť pochopení vede osvíceného člověka s proměněným vědomím zpět do údolí, zpět do země citů a pudů
